5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přichází ženské nic

08.01.2017 09:03

 

“Čeho se ve vztahu nejvíce bojíte?”
“Ničeho.”

Redaktorce Českého rozhlasu, která se mnou natáčela seriál povídání, přeletěl nevěřícný úšklebek po tváři.
“Ničeho,” zopakoval jsem. “NIČEHO se nejvíc bojím.”

Když zůstane NIC

Nebojím se chvil, kdy se s partnerkou hádáme. Vždycky jsem se bál chvíle, kdy se hádat přestane. Protože už pro ni nemusí existovat nic, o co se stojí za to pohádat…

Je to mez, za kterou přestane:

– usilovat o Tvou pozornost,
– bojovat o Tebe,
– odpovídat na Tvé zprávy,
– snažit se vyvolat nebo udržet konverzaci,
– přestane žárlit,
– přestane flirtovat s druhými, jen abys žárlil,
– přestane Ti i nahlížet do mobilu,
– zajímat se, zda se zajímáš o ni,
– přestane se snažit, abys ji miloval.

A to všechno přestane dělat proto, že jí právě došlo, že si zaslouží někoho lepšího.

To nejhorší ale teprve přijde. Začne Ti chybět. Ona, její péče, její láska. Protože to všechno tvořilo Tvůj život, byť sis to neuvědomoval nebo sis toho nevážil. Vždycky ucítíš, že je něco jinak. Že je něco najednou pryč. Jako chmýří odkvetlé pampelišky, do kterého hloupě foukneš a už ho nikdy neposbíráš.

To je NIC. Chvíle, kdy za Tebou zapadnou dveře. Nevadí Ti to, dokud nezjistíš, že nemají kliku. Ani zámek. Ani dostatečnou škvíru u podlahy, kterou bys podstrčil lístek s urážkou, výsměchem, pak i omluvou. Chtěl bys křičet, nadávat, vyhrožovat, prosit. Ale vnitřní plocha dveří je polstrovaná a Ty sice můžeš bušit ze všech sil, ale nevznikne jediný zvuk.

Sesuneš se k zemi a teprve teď si to naplno uvědomíš. Za dveřmi je NIC.

Co nechce žádný muž

Láska má strašlivý protipól. Není to nenávist, protože i ta je alespoň o emocích a vyjadřuje, že někomu pořád stojíš za myšlenku. Opakem lásky je něco horšího – apatie.

V té chvíli poznáte, jak strašné je mít někoho v mysli, a přitom ho už nemoci obejmout pažemi. Není to stejné, jako když zemře někdo blízký. Je to horší. Protože tady se učíte žít s vědomím, že jste ho sami nechali odejít.

Co nechce žádná žena

Když přijdeme o ženu a soudnost, rádi říkáme, že ženy nevědí, co chtějí. Je to bohužel jen naše další malost a neinformovanost. Ženy totiž moc dobře vědí, co a koho chtějí. Chtějí někoho, kdo bude mít strach, že je ztratí.

Někoho, kdo pochopí, že láska jako taková nebolí. To, co v lásce bolí, je lhaní, podvádění, ponižování a ubližování. Takové partnery nechtějí vedle sebe. Takové nechtějí u svých dětí. Žena, která má jen trochu ráda sama sebe, nepotřebuje někoho, kdo nepotřebuje ji.

Až, podobně jako mnohokrát já, o někoho přijdete, přemýšlejte nejen o tom, o KOHO jste přišli, ale také PROČ. Jelikož s tím PROTOŽE se budete muset naučit žít.

Rochefoucauld správně říká: “S tím, čeho se na nás dopustili druzí, se už nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.” Ženské NIC totiž paradoxně nepochází z žen, ale z nás, mužů samotných.

Sepsal jsem sice 250 zákonů lásky, které se staly čtyřnásobným bestsellerem, ale pět myšlenek považuji za nejdůležitější. To, jestli si je uvědomíš, nebo ne, rozhoduje o tom, jestli v životě budeš mít NIC, anebo VŠECHNO.

Jaká klíčová uvědomění to jsou?

1. varování: Nestěžuj si, ztratíš-li něco, o co jsi nebyl ochoten bojovat

O přírodě se říká, že je krutá. Já tvrdím, že je spravedlivá. Jeden z hlavních přírodních zákonů zní: Čeho si nevážíš, to Ti bude odebráno. Nevážíme-li si zdraví, přijdeme o něj. Nevážíme-li si přátel, ztratíme je. Nevážíme-li si lásky, opustí nás.

Život je nejlepší učitel. Tvrdými zkušenostmi nás učí vážit si toho, co máme, ještě když to máme, ne až když to ztratíme. Proto teprve pády na dno učí lidi začít u svých priorit. U zdraví, lásky, lidí.

 

Slabí lidé vydírají slovy: Odpusť mi, všichni jsme jen lidé a lidé dělají chyby. Říkají-li však A, zapomínají dodat také B: Za chyby se prostě platí.
A i za to bychom životu měli poděkovat. Chyby zaplacené nejdráž bývají nejužitečnější. A už je zpravidla nikdy neopakujeme, protože cenu, kterou jsme museli zaplatit, si už navždy pamatujeme.
A co je v životě tou nejvyšší cenou?

2. varování: Budeš-li chtít vrátit to, co dříve bylo, nepůjde to

Druhým hlavním zákonem přírody je vývoj. Čas kvapí vpřed, nikdy ne zpátky.
Ženy si směr toku času dobře uvědomují. To jen muži žertují, že nestárnou, a podléhají klamu, že všechno jde vrátit.
Ne, pánové, nejde. Pokud skleničku upustíte na zem, nepomůže říct “promiň”, její střepy už nikdo nedá dohromady tak, aby skeletem neunikala voda, podobně jako lidským srdcem důvěra.

Každý čin je výsledkem našeho rozhodnutí, za které neseme plné důsledky. Ne, nic už nikdy nebude jako dřív. Ale to je moc dobře. Alespoň to, vlivem našeho ponaučení, může být takové jako nikdy předtím.

Opustí-li žena špatného muže, ví, že neztrácí. Naopak je pro ni ziskem, kdykoli je o špatného člověka v jejím okolí míň.

A k tomuto přesvědčení vede ženu jednoduchá matematická úvaha:

3. varování: Nelze sedět na jednom dvojkole, a přitom šlapat proti sobě

Ve vztahu je k nepotřebě někdo, kdo brzdí, zatímco druhý se chce posouvat vpřed. Někdo, kdo nehodlá řešit společné problémy, ba je dokonce hloupě přidělává.

Příští vydání magazínu FC bude mít podtitul “Proč ve vztahu nikdy není jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy jen dva vítězové, nebo dva poražení”. Bude to číslo pro všechny, kteří nechtějí zažívat vztah (nejen partnerský, ale také přátelský, kolegiální, rodinný na úrovni rodič/dítě či pracovní na úrovni zaměstnanec/zaměstnavatel), kde dva netvoří tým, ale protihráče.
A ukáže na situace, které prozrazují funkčnost a budoucnost vztahu.

Protože není pravda, že peníze kazí charakter. Peníze odhalují charakter. Podobně příležitost nedělá zloděje. Příležitost odhaluje zloděje.
Příležitost ošidit, podvést, zalhat je nejlepší způsob, jak skutečně poznat člověka. A jak si ušetřit spoustu času, stráveného po boku někoho, kdo neustále žebrá o další šanci. Neexistuje důvod, proč stále stejným lidem dávat druhou šanci, když tolik jiných lidí čeká na tu první.

Na co lidé při rozchodu nejvíce zapomínají?

4. varování: Když spadne most, spadne oběma

Ve zdravém vztahu neexistuje MOJE a TVOJE, ale pouze NAŠE. Týká se to i chyb a problémů.
Vztah je totiž jako most, stojící na dvou pilířích. Oba mají stejný zájem na jeho údržbě. Spadne-li, nikdy nespadne tomu, či onomu. Vždycky spadne oběma. A vždycky spadne na oba.

Na obalu mé druhé knihy, bestselleru Dvanáct srdcí, to vyjadřuje také věta: Každý vztah je jako řetěz – je jen tak silný jako jeho nejslabší článek. Oslabujeme-li partnera (jeho ponižováním, obelháváním, poškozováním), narušujeme řetěz, jehož jsme sami součástí.

“Promiň mi tu chybu,” můžeme pak dodatečně vyslovit, ale odpovědí bude pouze zrcadlení. “Ne, Ty mi promiň tu chybu.” Zarazíte se. Načež dopoví: “Chybu jsi neudělal pouze Ty, ale také já. Tím, že jsem s Tebou vůbec začala budovat vztah.”

Následuje obvykle už NIC. A když přece něco, tak jen to nejtěžší uvědomění:

5. varování: Zklameš-li, bude spousta lepších, než jsi Ty.

Přijde-li žena o partnera, který jí ubližoval, nic neztrácí.
Přijde-li ale muž o partnerku, která mu důvěřovala a milovala ho, ztrácí úplně všechno.

Ženy nepotřebují slabé články do řetězu. Těch je spousta.
Potřebují pouze ty silné. A síla se u všeho, i u člověka, pozná ne tehdy, když je všechno snadné a bez problémů. Ale naopak tehdy, když život ztěžkne a dostaví se problémy.
Tehdy se ODHALÍ charakter článku.

Mysli na to, až přijde pokušení a důvod ublížit druhému.

On nebude tím, kdo ztratí. On totiž přijde jen o Tebe. Jen o NIC.

© Petr Casanova

Zdroj: https://www.firstclass.cz