Inelia o nervových zhrouceních duchovních lidí

27.03.2016 15:24

 

Nedávno se mne moje dcera Daniela zeptala, zda se duchovní lidé mohou nervově zhroutit? V té době prožívala skutečně náročný čas. Tato nevyhnutelná otázka se vynoří, když pracujeme na našem pokroku a vývoji, zpracováváme negativní a tvoříme pozitivní, inspirujeme a jsme inspirováni…, a přitom bychom neměli spadnout do vážných emočních, mentálních a někdy i fyzických situací, událostí nebo energií. Viděla jsem zapřísáhlé duchovní učitele, milující a inspirativní, v naprostém zoufalství, omámení alkoholem, pokoušející se o sebevraždu, podléhající nemoci, sprostě nadávající, napadající emočně a někdy i fyzicky lidi kolem sebe. Pro jejich studenty, přátele a podporovatele bylo samozřejmě takové chování obrovským šokem. Což je v pořádku. Nikdo nemá být nikým zneužívaný. Nicméně otázka je, proč se to děje?

Před několika dny se konal veliký rituál v rezervaci Maka k uctění týmu dospívajících chlapců, kteří vyhráli státní basketbalové mistrovství. Po rituálu na místě zůstali někteří z vyvolaných duchů (spirits). Byla to trochu psychická noční můra. Rituál začal, byl proveden a nebyl ukončen – a energie a duchové nebyli propuštěni. Vesnice byla náhle přeplněná. Duchové a bytosti, kteří na místě zůstali, neměli nějakou specifickou vibraci – kdokoliv byl pozván, ten zůstal. Psychický hluk se velmi zhoršil a mně nastal náročný týden. Vlastně trochu připomínal noční můru. Jeden z duchů zvlášť naléhal, že bychom měli jít na konkrétní místo u hlavní silnice a tam si sednout a na něco se dívat. Byl jemný, s dobrými způsoby, a měl velmi milou energii. Tak jsme řekli – dobře, půjdeme. Když jsme na místo došli, zeptala jsem se ho, proč si musíme sednout a být potichu. Řekl: „Před Změnou (na začátku historie Země, pozn. TD) jsme všichni mohli slyšet Zemi, sebe navzájem, vítr, zvířata, stromy rostliny, ryby a oceán… Všechny živé bytosti ve všech světech – dimenzích. Po Změně naše uši přestaly pracovat. Vše, co dnes můžeme slyšet, jsou naše vlastní myšlenky. Někteří lidé mohou maličko slyšet (jako kdysi), ale většina nikoli. Ti, kteří mohou slyšet, potřebují být v klidu, sedět a poslouchat mnoho hodin nebo dní, někdy i týdnů a měsíců, a být velmi, velmi potichu. Potom mohou znovu slyšet. A pak mohou slyšené přinést zpátky do své vesnice.

„Takže nejsou ve své vesnici?“ zeptala jsem se a dívala se na auta a lidi nedaleko. „Ne. Je velmi těžké být v klidu, dokonce i když jsi sám. Kdyby byli okolo jiní lidé, dělali by spoustu hluku. Něco po tobě chtějí, mají požadavky, chtějí mluvit. Musíš jít pryč od lidí, abys byla schopná dobře slyšet.“ Všimla jsem si, že má chrastítko, kterým před sebou třásl. A jeho hlas vydával jemný zpěv nebo zabarvené zvuky. „Chrastítko plaší a odhání naše myšlenky. Odhání i hlasy jiných lidí nebo „démonů“. Píseň vede k naladění na začátek slyšení: když zpíváme hlasitěji, zaplaví jiné zvuky a myšlenky.“ Minulou noc jsme autem míjeli místo, na kterém chtěl, abychom s ním seděli, a on na něm stále byl. Seděl na trávě zabalený do deky, chrastítko položené v klíně, a díval se tam, kam chtěl, abychom se dívali i my.

Toto je samozřejmě subjektivní zkušenost a subjektivní konverzace. Přihodila se v mé mysli, očích a uších. Pro mne není odlišná od rozhovorů s jinými lidskými bytostmi. Jestli vám to pomůže, přemýšlejte o ní jako o průzkumném denním snění.

Názor, že bychom se měli izolovat, abychom mohli dělat duchovní práci, je univerzální. Každé náboženství, každá kultura, má své duchovní adepty buď v izolovaných společenstvích, vně každodenního světa obydlených vesnic a měst, nebo izolované uvnitř měst a vesnic za mohutnými nepřekonatelnými zdmi. Většina šamanů tráví čas sama v horách, lesích a dalších odlehlých místech. Většina klášterů je daleko od civilizace.

A jak to vše souvisí s nervovým zhroucením? Není náhodou, že se náboženští a duchovní adepti a pracovníci izolují. Dělají to pro svoji vlastní duševní zdraví a ochranu. Na druhé straně my procházíme hlubinným procesem rozšíření vědomí a vzestupu bez luxusu izolace a bez podpory druhých lidí, kteří by pro nás drželi prostor , totiž vysokou energetickou frekvenci vibrace v našem bezprostředním okolí. Místo toho jsme obklopeni dramatem, emočními požadavky, fyzickými požadavky, prací, dětmi, partnery, projekty, sousedy, novinkami, válkami a dalšími tragédiemi. Prostě lidskými záležitostmi (stuff – doslova „krámy“). Musíme se starat o časový harmonogram, kdy ukončit setkání,o placení nájemného, zvládání vztahů, zařizování dopravy do práce a z práce… Seznam je nekonečný.

To dříve nebylo potřeba. Ve známé historii neexistovalo období, kdy by miliony jednotlivů pracovalo na svém vlastním duchovním růstu, A ZÁROVEŇ žili a pracovali v každodenním civilním prostředí. Ano, tisíce let byli lidé náboženští a následovali velmi přísný náboženský životní styl. Jenomže to není to samé jako stát se osvíceným nebo pracovat na svém probuzení. V náboženství se vzdáváme své síly, v probouzení si svoji sílu ponecháváme (we step into our power). V náboženství dovolujeme jiným, „duchovnějším“ lidem, aby nám dávali informace a „požehnání“, v probouzení pracujeme uvnitř sebe a hledáme informace a „požehnání“ sami. Skutečnost, že se stáváme duchovními adepty v každodenním civilním prostředí, vytváří silné napětí tahu a tlaku. Jsme dostatečně silní, abychom to dokázali. Ale někdy jsme tlačeni tak tvrdě, že ztrácíme balanc a padáme. Co v takových situacích dělat?

Nejprve si uvědomme, že jak říká staré budhistické přísloví, „všechny zimy se stanou jarem“. Prostě to přejde. Za druhé potřebujeme začít pozorovat svůj životní styl a učinit v něm – a v/na sobě žádoucí změny. Zatřetí si potřebujeme vybudovat pevné hranice. Buďte asertivní při rozhodování, který typ interakcí, vzájemného působení, ve svém životě ponecháte. Buďte laskaví a ohleduplní sami k sobě a svému tělu. A jestliže jste při čtení tohoto článku rozeznali červené kontrolky ve svém vlastním životě, udělejte si čas a oddělte se od své denní rutiny. Pokud si nemůžete každých pár měsíců dopřát duchovní stáhnutí se ze světa, potom si pro sebe vyhraďte čas v přírodě nebo ve své meditační místnosti (altar room), kde nebudete pár dní v měsíci rušeni.

Někdy na tah a tlak reagujeme tak silně, že se úplně oddělíme od svého okolí na několik týdnů, měsíců, nebo dokonce let. A nevíme, jak se vrátit zpět do společnosti, vztahů a interakcí, nebo dokonce, jestli je návrat vůbec dobrý nápad?!? Nicméně když se vyléčíme z našich předchozích vazeb (na webu ascension101.com je mnoho nástrojů a článků, které vám v tom mohou pomoci), můžeme se do každodenního civilního světa vrátit zpět se silnějším smyslem sebe sama, své energie, svých hranic a s poznáním, do jakého typu vztahů a spolutvoření se chceme zapojit.

Jestliže cítíte, že upadáte do deprese, ztrácíte sami sebe (meltdown, doslova „roztavení“) nebo se nervově hroutíte, rozhodně se vyhněte alkoholu a drogám proměňujícími vědomí. Jsou možná pokušením, ale věci na energetické rovině ještě zhorší, neboť otevřou dveře mystickým negativním vlivům. Buďte k sobě laskaví, pozorujte tento jev, snažte se pochopit, proč se děje. Uvědomte si, že se děje často a můžeme s ním něco dělat.

A jednou z věcí, které můžeme udělat rovnou, je nepropadat pocitu, že se nám děje něco špatného a že jsme selhali. V tu chvíli se totiž zaplétáme do dramat, nízké vibrace nebo utrpení.

V RadostiSvětleLásce,
Inelia a tým.

ZDROJ TEXTU:

https://ascension101.com/cs/home/free-articles/113-march-2016/647-do-spiritual-people-have-nervous-breakdowns.html

PŘEJI VÁM VŠEM, MILÉ ČTENÁŘKY A MILÍ ČTENÁŘI, NÁVŠTĚVNÍCI MÉHO WEBU, KLIDNÉ A HLUBINNÉ VELIKONOČNÍ SVÁTKY!

Přeložila Terezie Dubinová pro www.oheladom.cz