PŘIJETÍ A DŮVĚRA (1/2)

26.10.2014 11:36

 

 

V životě působí následující paradox. Když si myslíte, že něco potřebuje nápravu, tak to napravit nejde. Když si uvědomíte, že to nejde napravit, pak to ovšem není pokažené. Klíčem je slůvko vy. To, co si myslíte vy, rozhodne, zda bude určitá věc dramatická, nebo ne.

Otázka zůstává stále stejná: „Jste ochotní přijmout danou situaci takovou, jaká je?“ Pokud ano, můžete se z ní poučit a jít dál. Pokud ne, budete se v ní rýpat a prodlužovat ji a celkově ji uděláte mnohem horší, než jak vypadala.

Trváte-li na dokonalosti, zažíváte nedokonalost. Jen přijmete-li věci takové, jaké jsou, zažíváte vrozenou dokonalost všeho.
Jakmile se smíříte s tím, co prožíváte, přestanete na věci tlačit. Začnete se učit mít soucit se sebou, s druhými i s danou situací.
Problémy, které vnímáte, když vám na vašem životě něco vadí, často zmizí, jakmile dokážete být v pohodě s tím, co se děje. Akceptovat svůj život je jako zhluboka se nadechnout a uvolnit. Čím víc jej přijímáte, tím větší mír cítíte.
Jste-li plní vnitřního míru, nemáte potřebu nikoho a nic napravovat. Pokud by se něco mělo změnit, změna nastane sama od sebe. Není nutné vynucovat si ji. Skutečná, přirozená změna si nevyžaduje přílišnou námahu nebo manipulaci.

Když jste rozčilení nebo rozrušení, snažíte se řešit problémy – nejen své, ale i všech kolem vás. Stáhnete se, jste napjatí, zapomínáte dýchat a útočíte nebo utíkáte. Chováte se, jako kdybyste vyráželi do boje, až na to, že boj se odehrává jenom ve vaší hlavě. Tomu nezabráníte. Budete i nadále zažívat úzkost, frustraci, boj nebo útěk. Otázka nezní: „Jak se vyhnout rozčilení?“ ale: „Jak zvládat rozčilení?“ Povede rozčilení k panice? Povede strach k paranoii? Ztuhnete, protože jste zapomněli dýchat? Anebo si všimnete, že začínáte být rozčilení, a připomenete si, že máte dýchat, uvolnit se a akceptovat situaci takovou, jaká je?

To je pravé duchovní cvičení. Kdykoli máte chuť vyskočit a dát někoho nebo něco do pořádku, všimněte si svého strachu a úzkosti. Vzpomeňte si, že jednání na základě strachu všechno jen zhorší. Zpomalte, zastavte se, poslouchejte, dýchejte a vraťte se do svého srdce.

Přijetí nenastane přes noc. Je to proces. Nechce od vás, abyste něco zlepšovali. Chce po vás jen, abyste nic nezhoršovali. Jakmile odmítnete věci napravovat, na váš život přestanou mít vliv vaše soudy a interpretace. Život se vždycky vyvíjí lépe, jestliže mu jdete z cesty.

NASLOUCHAT BEZ SOUDŮ

Někdy zkoušíte druhé napravovat velmi nenápadně. Posloucháte je skrze vlastní filtry, souhlasíte či nesouhlasíte s nimi, dáváte si to, co říkají, do kontextu vašeho vlastního života a přesvědčení. Nenasloucháte jim bezpodmínečně, neutrálně, bez názoru. Takže v určitém smyslu je vlastně vůbec neposloucháte.

Když se vám vaši přátelé svěřují, berete to jako výzvu analyzovat jejich situaci nebo jim radit. A poté vytáhnete své vlastní problémy a soudy. Není divu, že mohou mít pocit, že na ně útočíte.
Musíte se naučit poslouchat bez posuzování toho, co lidé říkají, a vyhýbat se interpretacím nebo názorům na to.

Pokud vás někdo požádá o zpětnou vazbu, řekněte mu co nejpřesněji, co jste slyšeli, že řekl. V takovém případě jsou lidé příjemně překvapení. „No teda!“ říkají často. „Tys mě vážně poslouchal/a!“
Být opravdu slyšen je vzácné. Kolikrát jste měli pocit, že vás někdo opravdu poslouchal? Kolikrát jste sami naslouchali druhým bez podmínek, bez snahy řešit jejich problémy?

Kdykoli druhým radíte, mícháte se do jejich problémů. Proč byste měli mít zájem o něco takového? Možná proto, že vám to pomůže poradit si s vlastními problémy! Do dramat jiných lidí si promítáte vlastní sny a obavy. Přesně z toho samého důvodu sledujete televizní seriály.
Tím však jen ztrácíte čas, svůj i jejich. Nemáte zapotřebí brát si na sebe problémy jiných lidí a ani oni vaše. I kdybyste měli ty nejušlechtilejší záměry, není pravděpodobné, že byste dokázali druhým pomoct vyřešit jejich problémy. Nemáte šanci skutečně pochopit celkový kontext života jiného člověka. Proto to, co pomohlo vám, nemusí nutně pomoct někomu jinému.

Snažíte-li se lidem radit nebo je dávat do pořádku, neznamená to, že jste laskaví nebo velkorysí. Pokud chcete být k druhým laskaví, akceptujte je takové, jací jsou, a přestaňte je soudit, analyzovat, interpretovat nebo chtít měnit jejich životy.
Jestliže se s vámi chtějí o své problémy podělit, soucitně si je vyslechněte, ale nenabízejte jim názory nebo rady.
Jen jim dejte najevo, že jste je slyšeli. Povzbuďte je, aby šli dál svou cestou a hledali své vlastní vnitřní vedení. Vězte a buďte si klidně jistí, že ve svém nitru mají všechny potřebné odpovědi přesně tak, jako i vy máte všechny odpovědi, které potřebujete, ve vašem nitru.

Pokud druhým důvěřujete, že najdou své vlastní odpovědi, jednáte s nimi jako s duchovně rovnocennými. Netváříte se, že víte něco, co oni ne. Respektujete je a přiznáváte jim svobodu. Spoléháte se, že pravda v jejich nitru jim posvítí na cestu. To je láska v akci.
Nesnažit se napravovat druhé znamená nepřebírat odpovědnost za jejich život. To vám poskytne čas a energii nutné pro přebírání odpovědnosti za váš vlastní život.

Když se dobře staráte sami o sebe na všech úrovních – fyzicky, psychicky, emocionálně i duchovně – pak můžete reagovat na druhé s co největším soucitem, trpělivostí a péčí. Naopak pokud opomínáte sami sebe a namísto toho se snažíte přebírat odpovědnost za druhé, energeticky se vyčerpáte. A v takovém stavu nemůžete nikomu pomoct.

Mělo by vám přinést úlevu vědět, že nejste zde proto, abyste zachraňovali druhé před jejich bolestí, ale jen na to, 
abyste překonali vlastní bolest. To je vaší prvořadou odpovědností, již si ponesete až do smrti. Ani spojíte-li svůj život s životem jiného člověka, této zodpovědnosti se nezbavíte. A kdykoli na to zapomenete, budete za to muset zaplatit.

SLUŽBA DRUHÝM

Jestliže si pěstujete schopnost naslouchat lidem a akceptovat je bez snahy dávat něco do pořádku, poskytujete jim bezpodmínečnou lásku a přijetí. Postupně si také začnete uvědomovat, jak moc soudíte a hodnotíte jiné lidi i sebe. Tyto soudy je třeba brát soucitně a pokaždé, když si jich všimnete, vrátit se zpátky do svého srdce; nacházíte-li se ve svém srdci, dokážete naslouchat bez posuzování a zároveň být emocionálně přítomní.

V takovém prostoru je snadné mluvit o čemkoli, co člověka tíží. Dělíte-li se o své problémy s druhými, něco se ve vás pohne a vy se můžete na problém podívat s větší lehkostí a odstupem. Když se k problémům přistupuje s vědomím, že život je sám o sobě dokonalý, pak není nic, co by potvrzovalo existenci problému, a problém tak vlastně přestane existovat. Zůstane problémem, jedině pokud jej budete za problém nadále považovat.

Postupně se naučíte přistupovat s láskou a soucitem i k vlastnímu strachu a studu. Jakmile odstraníte překážky,
jež stojí v cestě bezpodmínečné lásce, spatříte a přijmete nevinnost svou i všech ostatních. Pak není těžké praktikovat nesouzení, akceptování a odpouštění.

 

Když si lidé vzájemně naslouchají a komunikují spolu bez obviňování, dochází k uzdravení, nezřídka nečekanými způsoby. Přestože tento typ jednání není orientovaný na dosahování určitých výsledků, často se dějí úžasné věci, protože lidé se cítí vyslechnutí a akceptovaní. Jelikož vás tento postup učí bezpodmínečně druhé akceptovat a respektovat rozdíly, lidé z různých prostředí a pozadí se mohou navzájem lépe chápat a oceňovat a navazovat mezi sebou duchovní spojení.

Tato prostá duchovní praxe umožňuje vnášet lásku do vztahů mezi mužem a ženou, rodiči a dětmi. Umožňuje vnášet porozumění na pracoviště, mezi sousedy, do škol, nemocnic i věznic. Umožňuje spojovat lidi z různých sociálních vrstev a v konečném důsledku lidi na celém světě.

Možnosti výše popsaného přístupu jsou neomezené. A to všechno jen díky tomu, že jste odhodlaní naučit se poskytovat bezpodmínečnou lásku a přijetí sobě i druhým.

NÁVRAT DO RAJSKÉ ZAHRADY

Když umíte jemně a soucitně přijímat to, co se děje ve vašem životě, když vidíte nevinnost druhých a pokládáte jejich štěstí za stejně důležité jako vaše, když umíte každého, koho potkáte, akceptovat a naslouchat mu bez soudů a snahy napravovat, pak se ocitnete na prahu rajské zahrady.

Pokud se chcete vrátit do rajské zahrady, musíte se vzdát sobectví, chamtivosti, bojů, obětí, hanby a závisti. Musíte ve své mysli ukončit nadvládu strachu a hněvu. Musíte dokonce transformovat poznání, o něž jste bojovali a zaplatili za ně tak vysokou cenu. Abyste mohli být v rajské zahradě, musíte totiž vědět odlišným způsobem.
Musíte vědět ne na základě přemýšlení, ale na základě bytí a důvěry. Mluvíte-li pravdivě a se soucitem a nasloucháte bez soudů, problémy mizí. Vaše potřeby se naplňují na základě vaší ochoty být pružní a spolupracovat.

V rajské zahradě je totiž hojnost všeho. Není důvod soupeřit o zdroje. Lidé, kteří se pokoušejí dostat do rajské zahrady předčasně, nemají potřebné vědomí, aby se v ní dokázali udržet. Bez velkých okolků se zase ocitají před branami a trápí se tím, jak si vydělat na živobytí.

V rajské zahradě není problém „uživit se“. Jestliže žijete v souladu s tím, kdo opravdu jste, a s radostí projevujete své nadání, přirozeně a spontánně vytváříte zdroje nutné pro naplnění vašich potřeb. Nemusíte tudíž manipulovat druhými nebo jím závidět to, co mají oni.

V rajské zahradě není možné milovat podmínečně. Jelikož pro život v rajské zahradě je nejtypičtější láska a soucit, není možné, aby je tam někdo nepociťoval. Každý, kdo se nachází v rajské zahradě, miluje a respektuje všechny ostatní. Každý chce pro všechny jenom to nejlepší.
V rajské zahradě jsou strach nebo obavy takřka neznámým pojmem. Když se vynoří strach, přistoupí se k němu tak soucitně, že velmi rychle zmizí.

Za branami rajské zahrady se nachází svět utrpení. Svět milosti je uvnitř. Zda žijete venku, nebo uvnitř závisí na tom, jaký máte vztah sami k sobě a ke svým bližním. Akceptujete svoje chyby a učíte se z nich? Odpouštíte druhým, když se vůči vám něčím proviní? Pokládáte je za rovnocenné? Je vaším úmyslem žehnat, nebo proklínat? Považujete se navzájem za nevinné, nebo za vinné?

Dokud nezakotvíte ve vědomí bezpodmínečné lásky a pevně za sebou nezavřete brány světa, budete se zmítat mezi nebem a peklem, mezi světem utrpení a světem milosti. A ten svět, ve kterém se zrovna nacházíte, vám připadá skutečný, zatímco ten druhy se vám jeví jako pouhá iluze.

Avšak skutečné jsou oba tyto světy, a oba tyto světy máte v sobě. Rajská zahrada není fyzické místo, ale místo ve vašem srdci a mysli. Je to stav vědomí.

Jestliže víte, že veškeré drama se odehrává ve vašem vlastním vědomí, už nemusíte hledat odpovědi mimo sebe. V sobě máte mír i válku. Ve vás se plamen úsvitu setkává s plameny soumraku. Vaše vědomí se neustále vyvíjí a předvádí vám svůj patos i ohromující nádheru.

INTEGRACE TEMNÉ STRÁNKY

Všechny aspekty vaší zkušenosti včetně hněvu, strachu a studu musí být přijaty a odpuštěny. Když víte, že váš hněv se týká pouze vás a nikoho jiného, pak víte, že nejtěžší je odpustit sobě samým.
Musíte vynést na světlo svou skrytou temnou stránku. Musíte procítit svou vlastní bolest a slyšet volání po lásce, které se za ní skrývá. Pokud si začnete uvědomovat temné, odcizené aspekty sebe sama a vynášet je na světlo bdělého vědomí, uzdravujete se.

Tato synergie temnoty a světla ve vaší vlastní duši není snadný proces, avšak je nevyhnutelný. Je součástí zrodu Ducha ve vašem životě. Je to způsob, jak lidská bytost přijme svoji Božskost.

Proces psychologické integrace zastaví pád do nemilosti. V srdci a mysli dojde ke změně a vy začnete stoupat zpátky k Božství.
Musíte vykoupit všechny své stránky, jež jste opustili nebo zradili. Pokud jste se například odřízli od své sexuality, pak se k ní musíte opět přiznat. Pokud jste zanedbali svoji tvořivost nebo potlačili svoji moc, musíte najít způsob, jak tyto důležité aspekty Já přijmout a projevit.

Většina lidí si to, co se jim nelíbí na sobě samých nebo čeho v sobě se bojí, promítá na druhé. Jestliže se bojí své moci, promítají si ji na nějakou silnou, charismatickou osobnost, jejímž prostřednictvím se chtějí realizovat. Skutečnost, že je lidé, na něž svoji moc promítají, pravidelně zklamou nebo zradí, je prostě jen součástí lekce, kterou potřebují zvládnout.

Aby mohlo dojít k psychické integraci, je nutné přestat s projekcemi. Ke své temné stránce se musíte přiznat, ne ji promítat na druhé. Jestliže vás někdo vyprovokuje, musíte pochopit, že vám jen ukazuje, co v sobě potřebujete uzdravit. Namísto toho, abyste zaslepeně reagovali, využijte spouštěcího prvku k pochopení, jaké nemilované aspekty svého Já potřebujete zpracovat.

Konflikty ve vztazích prožíváte proto, že vám druzí zrcadlí to, co nechcete vidět na sobě. Pokud však pochopíte a přijmete dar, jejž vztahy nabízejí, stanou se pro vás nástrojem proměny. Tlačí na vaše citlivá místa, abyste mohli vyléčit své nejhlubší rány.

Paul Ferrini – Svobodná láska (kapitola 12 – 1/2)

Zdroj: ॐ Léčivá síla Lásky ॐ