PŘIJETÍ A DŮVĚRA (2/2)

26.10.2014 11:37

 

 

VZTAH JAKO DUCHOVNÍ CESTA

Jen velmi málo lidí zažívá štěstí ve vztahu. Domníváte se, že můžete být šťastnější s někým jiným, než sami se sebou. Tato představa je ale absurdní! Pravda je taková, že s jiným člověkem můžete být šťastní jen do té míry, do jaké dokážete být šťastní sami se sebou. Proč by tomu mělo být jinak?
Pokud chcete, aby váš vztah sloužil vašemu duchovnímu růstu, ze všeho nejdřív se musíte vzdát romantické fantazie, že někdo jiný může být zdrojem vašeho štěstí. Pokud jste šťastní, být s partnerem může vaše štěstí ještě zvětšit. Ale když šťastní nejste, společnost partnera jen umocní váš pocit neštěstí. Být ve vztahu s někým jiným je stejně náročné, ne-li náročnější, než být sám.
Prosím vás, mějte v tom jasno. Rozhodnutí být ve vztahu by nemělo být založené na touze nemuset se dívat na své Já, ale na ochotě proces sebepoznání zintenzívnit. Tím, že budete žít ve vztahu, neuniknete sami před sebou. Spíš naopak: Život ve vztahu vás donutí setkat se se sebou tváří v tvář.
Žijete-li s někým, pravděpodobně v sobě navzájem spouštíte nevyléčená zranění. Abyste takové situace zvládali, oba musíte být schopní přiznávat se ke svým myšlenkám, pocitům, slovům a činům a neobviňovat z vlastní bolesti nebo nepříjemných pocitů toho druhého. Oba musíte být zodpovědní za to, co prožíváte, protože jinak si na sebe navzájem začnete promítat zlost a strach a zanedlouho se váš vztah ocitne v krizi.

PŘEKONÁNÍ HRANIC

Duchovní vztah je založený na vyhraněném citu pro hranice. Přesně víte, co je a co není vaše zodpovědnost. Takový vztah však vede zároveň k prohlubující se důvěře, kde se hranice mezi Já a tím druhým začnou rozpouštět.
Když se ve vztahu respektují hranice, lze je překonat. Když cítíte, že vás partner respektuje, je pro vás snadné chovat se k němu laskavě a nesobecky. Není v tom žádné obětování se nebo sebezapření. Jedná se spíš o růst vaší lásky, kdy se učíte starat se o štěstí druhého stejně hluboce jako o své vlastní.
Nad své Já se ale nemůžete povznést, pokud nevíte, kdo jste nebo kdo je ten druhý. Jakmile znáte pravdu o sobě i druhém, začne dělicí čára mizet. Nakonec zůstane jen jediné bytí, ve vás i v druhém. Jedno Já, Věčný, přítel, Ten soucitný.

HLUBŠÍ PONOR DO LÁSKY

Jestliže už víte, co znamená pokládat štěstí jiného člověka za stejně důležité jako vaše, můžete to začít uplatňovat i v jiných vztazích. Díky tomu, že bezpodmínečně milujete sami sebe, dokážete milovat bez podmínek i jiné lidi. Není to pro vás vyčerpávající, ale naopak vás to nabíjí energií, protože láska, kterou rozdáváte, se vám vždycky vrátí zpátky v podobě vděčnosti.
Vidět v druhých nevinnost a krásu a dávat jim najevo, že je v nich vidíte, je ten největší dar, jaký můžete někomu dát. Pokud vidíte nevinnost a krásu nejen v někom, kdo se k vám chová hezky, ale i v tom, kdo vás nechápe nebo na vás útočí, pak víte, že jste zakotvení v Kristově vědomí bez podmínečné lásky.
V takovém stavu neodpíráte lásku nikomu, kdo ji potřebuje, i když se zdá, že o ni žádá urážlivým způsobem. Vaší úlohou ale není milovat jen ty, které máte rádi a které obdivujete. Chce se po vás, abyste milovali i své nepřátele. V konečném důsledku neexistuje nikdo, kdo by si nezasloužil vaši lásku.
Ti, kdo zpochybňují vaši schopnost milovat, jsou vašimi největšími učiteli. Tlačí vás až za hranice vašich možností, nutí vás projít zdmi strachu a odsuzování.
Kráčíte-li cestou, kterou jsem vám ukázal, učíte se nedívat až tak na to, jak se k vám druzí chovají, ale spíš na to, jak se vy chováte k nim. Nesoustředit se na slova a činy druhých, ale na své vlastní.
Jiným lidem můžete projevovat buď lásku, nebo strach. Vaší úlohou je projít svým strachem a dopracovat se k vědomí neotřesitelné lásky.
Když umíte přistupovat ke svému vlastnímu strachu se soucitem, pak dokážete stejně laskavě přistupovat i ke strachu druhých. Už nereagujete emocionálně nebo rozpolceně, ale trpělivě a vyrovnaně. Ve svém srdci víte, že jedině láska je skutečná. Všechno ostatní je jen iluze.

KONEC UPADNUTÍ V NEMILOST

V rajské zahradě jsou Adam a Eva nevinní. Cítí, že si zaslouží Boží lásku. Jakmile přestanou cítit svoji cenu, jsou vyhnaní z ráje. To, co bylo snadné, začne být těžké. Z hry se stává dřina. Naplnění se stává obětí.
Je-li vaše vůle oddělená od Božské vůle, nemůžete vytvořit nic, co by bylo užitečné pro vás či pro kohokoli jiného. Jestliže se bojíte nebo stydíte, hledejte způsob, jak se k strachu a studu postavit se soucitem a jemně je odevzdat do náruče lásky.
Bůh nechce, abyste bojovali. Bůh nechce, abyste si něco vyčítali. Bůh chce jen, abyste byli pokorní a pochopili, Že nemůže vytvořit nic, co by mělo skutečnou cenu na základě omezeného vědomí ega.
Touha mít moc a ovládat vás vyvádí z rajské zahrady. Ruší váš vztah s Božskou přítomností.
Důvěřovat Bohu znamená důvěřovat nejhlubší součásti své bytosti. Znamená to spoléhat se na vaše neomezené,
nevyčerpatelné Já – ne, ne na tu vaši část; která potřebuje záruky, neboť té se věřit nedá a ani ona není schopná důvěry – ale na vaše prvotní, základní Já, které cítí, že je hodné lásky. To je spojení mezi vámi a Bohem. Když spočinete ve svém spojení s Bohem, když se čím dál víc spoléháte na své základní Já a méně na své ego, přestáváte bojovat. Přestáváte přinášet oběti.
Nezapomínejte, že cesta z ráje vede na Golgotu. Dřív nebo později vás svět připraví o všechno kromě toho, co dokážete dát sami sobě. Nevydávejte se na křížovou cestu. Je to zbytečné a marné. Pokud jste to nezjistili už na příkladu mého života, pochopte to alespoň teď.
Cesta probuzení vede od nevědomé nevinnosti k upadnutí v nemilost, od viny přes zodpovědnost k odpuštění sobě samému. Nevinnost se neposkvrňuje získáváním zkušeností, ale zkušenosti ji nakonec vykoupí. Až se Adam a Eva vrátí do ráje, budou opět nazí, ale budou vědět to, co předtím nevěděli.
Pravdu můžete poznat jen tak, že jí budete. To zahajuje i ukončuje cestu stávání se. Nakonec se vrátíte tam, odkud jste vyšli – do rajské zahrady, kde musí každý získat zpět svoji nevinnost a naučit se tvořit společně s Bohem.

VYTVÁŘENÍ NEBE NA ZEMI

Skutečná cena za svobodu není utrpení, ale odpovědnost. Namísto toho, abyste svalovali odpovědnost za své chyby na někoho jiného, musíte si je přiznat a poučit se z nich. Změnit svůj způsob myšlení a jednání. Začít si po sobě uklízet.
A rajská zahrada pak zase začne kvést. Zasadíte nové květiny a stromy, zavlažíte půdu a vytrháte plevel. Jste za své výtvory zodpovědní a jim se daří. To, co sklidíte během žní, bude záviset od toho, co každý den zasadíte.
Takový život jste si vybrali, když jste se sem rozhodli narodit. S těmito zákony musíte spolupracovat. Musíte žít se svými chybami, dokud je nenapravíte. A dokud se nenaučíte odpustit minulosti a tvořit předvídavěji a zodpovědněji, budete zažívat některou z forem pekla na zemi.
Tato planeta je studijní laboratoří, jež vám pomáhá rozvíjet sebedůvěru a ohleduplnost, které potřebujete, abyste mohli vytvářet co nejlepší podmínky pro společné dobro. Momentálně je vaše zahrada vyprahlá a plná plevele. Nestarali jste se o ni s láskou ani zodpovědně. A nikdo jiný se o ni nepostará namísto vás.
Váhu má každá vaše myšlenka, každá emoce, v níž si libujete, každý váš čin. Proto všechno dobře zvažujte. Ptejte se sami sebe, jak vaše myšlenky, emoce a činy ovlivňují druhé i vás. Nežeňte se slepě dopředu, hnaní pochybnostmi, zlostí a strachem. Už si nemůžete dovolit pokračovat v tomto druhu tvoření.
Země vám dala výstrahu. Voda a vítr se zvedly a ve snu k vám promluvily. Zjevil se vám oheň tak jako Mojžíšovi. Už zde nejsou žádná tajemství.
Mnohým z vás se zdá, že se život zrychluje. Tím větší důvod, proč musíte zpomalit. Jak jinak chcete pobývat v přítomném okamžiku? Nemůžete se vypořádat se vším, co se stalo v minulosti. Můžete se vypořádat jenom s tím, co se děje teď.
Je načase žít tak jako kdyby byl každý den váš poslední. Prožívat každý okamžik tak, jako kdyby to byl jediný okamžik, jaký máte k dispozici. Pokud to dokážete, bude z vás dobrý zahradník. Budete mít klidnou mysl a ticho v srdci, jež jsou výsledkem zodpovědného tvoření.
Až se vrátíte do rajské zahrady, budete jíní, než když jste z ní odcházeli. Odcházeli jste skálopevně odhodlaní projevovat svou vlastní tvořivost za každou cenu. Vrátíte se pokorní a ohleduplní vůči všem. Nevrátíte se jen jako synové člověka, ale i jako synové Boha. Prošli jste celou cestu a vrátíte se do počátečního bodu. Budete odpovědní za své výtvory.

DŮVĚŘOVAT KRISTU VE SVÉM NITRU

Jestliže jednáte na základě strachu, nevyřešíte žádné problémy. Jen zvyšujete nerovnováhu a hysterii. Nejednejte na základě strachu. Dovolte strachu, ať se ukáže. Svezte se na něm jako na vlně a pak se vraťte do svého středu. Až potom přijde čas jednat.
Uvědomte si, že máte přesně tolik času, kolik potřebujete, abyste mohli svou cestu završit. Proto nespěchejte. Ale ani neváhejte. Postupujte s vírou, sebedůvěrou a nadšením. Nemyslete na to, co bylo včera nebo co bude zítra. Postačí to, co řeknete a uděláte dnes.
Jděte za tím, co vám dělá největší radost. Vyberte si něco, co vám umožní projevovat lásku, vděčnost a ocenění. Nevyčítejte si, že jste v minulosti trpěli. Odpusťte minulosti a jděte dál.
Dělejte to, co jste vždycky chtěli dělat. Pokud vám za to nechce nikdo zaplatit, dělejte to zadarmo. Pokud vás nikdo nepovzbuzuje, zdvojnásobte své úsilí. Nezanedbávejte své nadání. Spása světa spočívá v tom, aby všichni lidé projevovali své nadání a rozdávali své dary.
Netrapte se nad budoucností. Vždyť ji sami tvoříte. Neomezujte ji tím, co bylo v minulosti. Osvoboďte ji, ať udělá, co je zapotřebí. Mějte víru. Nebuďte připoutaní k výsledkům. Důvěřujte.
Ten, komu důvěřujete, je vtělený Bůh, samotný Kristus. Jak se můžete bát budoucnosti, když je s vámi Kristus? V Něj vložte svoji důvěru.

KNĚŽSKÝ ÚŘAD LÁSKY

Je-li pravda Poznaná a vtělená, lze ji snadno pochopit. Ten, kdo je sám sebou a má soucit, se stává vzorem pro ostatní.
Takoví lidé jsou magneticky přitažliví a neodolatelní, ne nevyhnutně proto, že by měli za sebou nějaké obrovské úspěchy, ale proto že jím záleží na druhých a je to z nich cítit. Jsou plní lásky, překypují láskou; vyvěrá z jejich nitra a pomazává každého, s kým se setká.
Pokud se naučíte milovat sebe, nemůžete nemilovat druhé. Není to vůbec těžké. Je to přirozené a spontánní.
Když milujete, láska je bez hranic. Neustále se obnovuje, proudí do srdce a zase ven. Proud lásky je stály a spolehlivý jako vlny tříštící se o pobřeží. Dotknou se každého břehu a požehnají mu.
Láska není něco, co děláte. Láska je to, co jste. Jste ztělesněním lásky v této chvíli. Nic míň.
To všechno začíná ve vašem vlastním srdci. To tam se zrodil Kristus, ve vás stejně jako ve mně. A jakmile se narodí, už Ho nelze zadržet. Neexistuje místo, kam by nemohl jít. Neexistuje místo, kam by nedosáhla Jeho láska.
Ať jdete kamkoli, Kristus jde s vámi. Hýbe vašima nohama, sahá vašima rukama, mluví vaším hlasem a dívá se vašima očima. Díky vám je všude. Bez vás by byl neviditelný.
Proto vás žádám, abyste v sobě probudili sílu lásky a stali se jejími svědky na tomto světě. Ne, ne abyste lidem kázali nebo je obraceli na víru, ale abyste jim naslouchali, utěšovali je a pečovali o ně. Láska, která se projevuje vaším prostřednictvím, je Kristova přítomnost. Protože se vaše srdce otevřelo, lidsky nástroj plane Božským světlem a vy jste ztělesněná Boží láska.
Nečekejte, až zase přijdu. Buďte nástrojem, jehož prostřednictvím se má láska dostane k vašim bratrům a sestrám. Druhý příchod nastane, až se Kristus narodí ve vás. Tehdy se naplní slib. Tehdy přijde Mesiáš.
Když jsem já zaslechl volání, poslechl jsem je. Vy je teď také slyšíte a musíte je poslechnout tak, jako jsem to udělal já. Vzpomeňte si na prosté ponaučení, které vám dávám:
„TO, CO NENÍ PROJEVEM LÁSKY, JE TŘEBA ODPUSTIT, A TO, CO JE ODPUŠTĚNÉ, TRPĚLIVĚ A LÁSKYPLNĚ ŽEHNÁ NEDOKONALÉMU SVĚTU.““

Paul Ferrini – Svobodná láska (kapitola 12 – 2/2)

Zdroj: ॐ Léčivá síla Lásky ॐ