Samota a její tajemství

19.10.2014 10:36

Bez samoty by se u tebe Láska dlouho nezdržela. Protože i Láska potřebuje odpočinek, aby mohla putovat nebesy a projevovat se v jiných podobách.

Bez osamocení nepřežije žádná rostlina ani živočich, žádná půda dlouho nerodí, žádné dítě se nemůže učit znát život, žádný umělec nedokáže tvořit, žádná práce se nemůže vyvíjet a proměňovat se. Osamění neznamená, že nám chybí Láska, osamění ji jen doplňuje.

Samota neznamená, že nám chybí společnost, osamění je chvílí, kdy naše duše s námi může volně rozmlouvat a pomáhat nám rozhodovat o našich životech. Proto nechť jsou požehnání ti, kdo se nebojí osamění. Komu nenahání strach společnost jich samých, kdo nehledají zoufale něco, čím by se zaměstnali, s čím by se bavili či co by soudili.

Kdo totiž není nikdy sám, nepozná sám sebe. 
A kdo nezná sám sebe, začne se obávat prázdnoty.

Avšak prázdnota neexistuje. V naší duši se skrývá obrovský svět a čeká, až ho objevíme. Je tam i se svou neztenčenou silou, ale je tak nový a mocný, že se jeho existenci bojíme uznat.

Když totiž zjistíme, kdo vlastně jsme, musíme uznat, že můžeme dojít mnohem dál, než kam až jsme zvyklí chodit. A to nám nahání strach. Raději se takovému nebezpečí nevystavujeme, vždy přece můžeme říci: ,,Neudělal jsem, co jsem měl, protože mi to nedovolili.”
Je to pohodlnější. A jistější. A zároveň to znamená, že se vzdáváme vlastního života.

Běda těm, kdo žijí svůj život a říkají: ,,Neměl jsem příležitost.” Poněvadž každým dnem se noří stále víc do hlubin svých vlastních omezení a přijde chvíle, kdy se jim už nebude dostávat sil, aby odtamtud unikli a znovu našli světlo zářící otvorem nad jejich hlavami.

A požehnáni ti, kdo říkají: ,,Nemám odvahu.”
Ti totiž chápou, že vina není na straně druhých.
A dříve či později najdou víru potřebnou k tomu, aby čelili samotě a jejím tajemstvím.

Paulo Coelho